Vykročili jsme cestou „Vysvědčení JINAK“

Ve školství pracuji už mnoho let a po celou dobu mě tíží způsob hodnocení. Jsem češtinář, a když mám napsat žákovi, o němž vím, že se maximálně snaží, ale na lepší výsledek prostě nemá dispozice, třeba čtyřku na vysvědčení, vždy mne to trápí. Ruku na srdce, kdybychom byli na jeho místě a opakovaně dostávali za svoji práci špatné ohodnocení, jistě bychom dlouho nevydrželi motivovaní a prostě bychom to vzdali. Právě to byl důvod, proč jsem dlouhý čas hledala cestu, jak to udělat jinak, šetrněji, lépe. Jak sdělit slabšímu žákovi, že je na tom se svým výkonem sice hůř než někteří spolužáci, ale vnímám jeho velkou snahu a individuální posun, tudíž si zaslouží pochválit, ačkoli na vysvědčení nemá jedničky. Jak podpořit jeho sebevědomí? A naopak – jak říci chytrému a se svým výkonem spokojenému dvojkaři, který v podstatě nepracuje a jde mu učení lehce, že kdyby trošku zabral, jeho výsledky by mohly být o mnoho lepší? Prostě jak děti namotivovat, aby měly chuť posouvat se dál, pracovat na sobě?

Po různých ne zcela vydařených pokusech jsem se dozvěděla o projektu paní docentky Jany Kratochvílové z Masarykovy univerzity v Brně. Nazvala ho Vysvědčení JINAK a prezentovala jako vysvědčení podporující učení. Teorie se mi líbila, ale jsem od přírody spíš „nevěřící Tomáš“ a experimentovat na našich žácích rozhodně nechci, proto jsem se vydala spolu s dalšími členy vedení do škol, které Vysvědčení JINAK pilotovaly. Zajímali jsme se o to, jak ve škole s hodnocením pracují, co a jak se jim osvědčilo, jak jsou spokojeni a jak na jiný způsob reagují žáci a rodiče. Mile mne překvapila řada pozitiv. Jediným negativem bylo mnohem více práce pro učitele.

Čekal nás nelehký úkol, potřebovali jsme nadchnout naše pedagogy. Postupně jsme je tedy vyslali na sdílení dobré praxe, jak se tomu odborně říká. Laicky – jeli si to také omrknout. Srdíčko mi zaplesalo, když se vrátili stejně nadšení jako my. Mám v týmu vesměs lidi, kteří se nedívají na čas ani na námahu, neváhají přiložit ruku k dílu, když vidí smysl toho, co dělají. A tady se to podařilo. Pozvali jsme tedy přímo k nám do školy samotnou paní docentku a nechali se proškolit, abychom věděli, jak postupovat, čeho se vyvarovat. Vnímali jsme, že je to člověk praktik, který má vše, o čem hovoří, ověřeno mnohaletými zkušenostmi. Dokázala zodpovědět všechny naše dotazy, poradit, byli jsme naladěni na stejné vlně. A tak jsme do toho šli!

Už loni na konci školního roku jsme Vysvědčení JINAK tiskli pro tehdejší prvňáčky, ale protože MŠMT i přes mnohé sliby nestihlo schválit tento typ vysvědčení jako oficiální, museli jsme vedle toho vydat ještě i vysvědčení klasické. Letos to však vyšlo, takže si naši prvňáčci a druháčci již domů odnesli pouze výpis s touto variantou vysvědčení.

Zajímá vás, jak takové vysvědčení vypadá? Kromě známky (která by tam případně ani nemusela být, my jsme ji zatím ponechali) naleznete u každého předmětu několik výstupů. Pro lidi neznalé školní terminologie uvádím, že je u každého předmětu v několika řádcích uvedeno v podstatě to, co by žáci měli zvládnout. Tak třeba u prvňáčků v českém jazyce je jedním z výstupů např. Při psaní dodržuje správné tvary písmen, další Čte s porozuměním atd. A u každého toho výstupu je pak rámečky naznačena čtyřstupňová škála. Takže se dozvíte, co dítě umí zcela, co částečně a co si třeba zatím neosvojilo. Kromě škály je u každého předmětu ještě prostor pro sdělení, kam paní učitelka může připsat nějaké vyjádření, doporučení či pochvalu.

Mně se líbí i to, že je v úvodu vysvědčení prostor na krátký dopis i s oslovením. Vysvědčení je tak mnohem osobnější, je šito dítěti přímo na míru, lépe odráží, co dítě umí, ale také to, jak se ve škole projevuje nebo jak se doma připravuje. A především – co je potřeba udělat pro případné zlepšení.

Velmi si cením toho, že jsme se společně rozhodli jít cestou sice trnitější a pro učitele mnohem náročnější, ale takovou, o které si myslíme, že vede ke správnému cíli. Může našim žákům a jejich rodičům poskytnout mnohem lepší službu, může děti podpořit v jejich učení a nezranit křehkou dětskou duši. A rodičům dát návod, jak mohou svým dětem pomoci na sobě dál pracovat, aby se v životě posouvaly a zlepšovaly.

Moje milé paní učitelky a páni učitelé, upřímné a srdečné díky, máte můj velký respekt a úctu za to, že věnujete svůj čas činnosti, která může dětem nenásilnou formou pomoci najít cestu, jak se dále zlepšovat.

Miroslava Jirečková