Tak mám po dlouhé době zase potřebu popsat vám svoje emoce. Sounáležitost, vděčnost a touha poděkovat, to jsou slova, kterými bych stručně vyjádřila, co momentálně cítím.
Velká celoškolní akce znamená vždycky kupu práce a hromadu starostí. Nejinak tomu bylo letos před Adventem na Dvojce. Učitelé s žáky shromažďovali nápady, pilně vyráběli nejrůznější dárky, ale i dobroty, zdobili školu, nacvičovali pestrá vystoupení. Každý se snažil, aby něčím přispěl. Jako bonus oproti letům předchozím byl nápad udělat navíc nějaký dobrý skutek. A proč vlastně jen jeden, když by dobrý skutek mohlo v rámci akce udělat hned spousta lidí?! Tak se zrodil Strom splněných přání pro klienty Domova pro seniory ve Sloupnici.
A pak přišel den D. Od rána bylo ve škole živo a milo. Chodbami se linula hudba i vůně punče, kávy a cukroví, proudily davy lidí. Všichni si povídali, usmívali se, byli milí. Děti hrdě prodávaly svoje výtvory, vystupovaly v sále. Návštěvníci si zdobili ozdoby, hráli na boomwhackery koledy, vytvářeli zápichy či ozdoby z drátků nebo dřeva, poseděli si v kavárničce, nechyběl ani virtuální betlém a koledování… Zkrátka každý si tu našel to svoje. A ve vestibulu postupně ze Stromku přání mizela jedna kartička za druhou, až byla všechna přání rozebraná.
Je naprosto úžasné, že se našlo tolik dobrých lidí a podařilo se splnit všech 84 přání!
Je krásné, když člověk nemyslí jen sám na sebe, ale má chuť pohladit i duši někoho neznámého, podělit se. A z dětí, které jsou toho svědky, jistě vyrostou dospělí, kteří nebudou sobečtí. Svět má tak naději, že bude i v budoucnu dobrým místem k žití.
Dobrá věc se podařila a já bych ráda z celého srdce poděkovala všem zúčastněným. Za práci, za štědrost, za krásnou atmosféru, kterou jsme si mohli společně užít. Jsem šťastná, že toho mohu být součástí.
Miroslava Jirečková
