Vážení rodiče,
ráda bych s Vámi sdílela svůj pohled na současnou situaci týkající se školství.
Jistě jste v médiích poslední dobou zaregistrovali, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy chystá mnohé změny, z mého pohledu jsou bohužel pro školství vesměs negativní. A byla bych ráda, abyste měli dostatek informací také ze školy, kterou navštěvují Vaše děti, abyste si mohli udělat vlastní názor na základě širšího spektra informací.
Velmi diskutovanými jsou platy učitelů, ale to je bod, který nás, věřte, trápí méně (ačkoli si myslím, že bez toho, aniž by učitelé byli adekvátně odměňováni, není možné zvyšovat kvalitu školství, problematické je i současné snižování FKSP), proto ho nechám bez dalšího komentáře. Mnohem závažnější jsou ale podle mého názoru jiné body.
„Vylepšením“, které nás čeká a je z mého pohledu velkým hřebíčkem do rakve našeho školství, je snížení rozpočtu na počet odučených hodin. Před několika lety ministerstvo s velkou slávou provedlo reformu financování přes tzv. PHmax, pro školy našeho typu je přívětivější. Umožňuje nám například učit angličtinu v tandemu angličtinář + rodilý mluvčí, půlit některé vyučovací hodiny jazyků dle úrovně či dělit hodně početnou třídu prvňáčků na hodinu týdně u hlavních předmětů, aby se dětem dostalo individuálního přístupu. Po tom přece volá současná doba a i my to vidíme jako smysluplné. K poslednímu prosinci však mají být tyto možnosti zastaveny, když zažádám o grant, budeme moci doučit tímto způsobem do konce školního roku. Potom je s půlením i tandemovou výukou konec. Že se výrazně zhorší kvalita výuky, je jasné. Ale ušetří se!
Je také v plánu snížit platy nepedagogických pracovníků, tedy uklízeček a školníků. Abyste měli představu – ve škole jsme všichni placeni podle tabulek nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Paní uklízečka je podle katalogu prací zařazena ve druhé platové třídě, pan školník je ve třídě šesté. Před důchodem si paní uklízečka vydělá osmnáct tisíc hrubého, pokud má celý pracovní úvazek (u nás ho většina zaměstnanců v těchto kategoriích ani nemá). A z toho chtějí při dnešních cenách a inflaci ještě ubírat??? Kdo bude moci tuto práci dělat, když má zaplatit energie, nájem či hypotéku, chce uživit rodinu? Podobně je to s výdělkem školníka, který musí být trošku „Ferdou Mravencem“, aby zvládl práce všeho druhu, opravy od firem by školu vyšly mnohem dráž. Copak by škola mohla fungovat bez těchto lidí?
Rozpočet se ve školství snižuje již několikátým rokem, například na pomůcky a školení máme v současnosti asi polovinu toho, co jsme dostávali před dvěma lety. A to ještě nevíme, co přijde s platností od roku 2024, více to jistě nebude!
Co dál plánuje ministerstvo? Snížit počet asistentů pedagoga. Víte, když paní ministryně Valachová zaváděla inkluzi, byli učitelé a ředitelé proti a uváděli řadu pádných argumentů. Ministerstvo uklidňovalo školy zřízením řady podpůrných opatření, například pozic asistentů pedagoga či intervencí (rozumějte individuální doučování žáků). Na všechna podpůrná opatření slibovalo každé škole nárok na finance. Doslova za pochodu jsme nacházeli cestu, jak se se situací co nejlépe popasovat, přibylo mnoho úředničiny spojené s vykazováním zmiňovaných podpůrných opatření. Postupně jsme se sžívali s asistenty a oni přicházeli na to, jak být dětem a učiteli co nejvíce užitečnými. Nyní jsme ve stádiu, kdy jsou pro nás i žáky opravdu velkou oporou… Mohlo by se zdát, že se situaci podařilo zvládnout. Pro vládu však bylo překvapením, že toto řešení stojí mnoho peněz a potřebovala ušetřit. Nejprve nám přišel dopis, že si uvědomují nárůst byrokracie, a proto nám ušetří alespoň vykazování hodin intervence, peníze na ni prý přihodí do balíčku odměn. Co myslíte, stalo se? Nestalo. Tak přišlo ministerstvo s řešením, že učitel prostě odučí hodinu intervence povinně ke svým dvaadvaceti hodinám úvazku. Za nic, samozřejmě. A nyní jsme v situaci, kdy se má výrazně snížit počet asistentů, jeden má mít na starost až 6 žáků z různých ročníků. Umíte si představit, jak může taková péče v praxi vypadat? Rodiče, jejichž dítě péči asistenta potřebuje a využívá, jistě vidí, že to nemůže být funkční model. Se situací se budou vypořádávat učitelé – čas, který věnují těmto žákům jim přitom bude logicky při nejlepší snaze chybět na práci s ostatními žáky.
Můžeme jen doufat, že informace o možnosti rušení devátých ročníků, která proběhla před časem v médiích, je jen výstřelem do tmy, které ministerstvo snad ani nemyslelo vážně. Tento „experiment“ již jsme během 20. století v našem školství dvakrát otestovali, přičemž jsme se vždy vrátili k devítileté škole poskytující základní vzdělání.
Když se podívám na to, jakou práci nyní ministerstvo školství (popř. jeho podřízené instituce) odvádí, ani tady nenacházím nic pozitivního. Reformu rámcových vzdělávacích programů, která měla platit od roku 2024 a na niž čekáme jako na smilování, abychom konečně mohli vypustit z výuky věci, které děti nikdy v životě nevyužijí, a místo toho se věnovat tomu, co potřebovat budou, ministerstvo odsunulo na rok 2027, protože ji nemají připravenou.
Již dlouhou dobu je po školách požadováno, aby hodnotily žáky formativně, tedy aby vyhodnocovaly posun každého žáka. Když takovým způsobem pracujeme a chtěli bychom vydat i tomu odpovídající vysvědčení, které už bylo úspěšně pilotováno, zjistíme, že ministerstvo nemá a ani příští rok nebude mít připravenou legislativu. To jsou klacky pod nohy, které brání školám učit moderněji. Tak kdo je kostnatý? Školy? Ne! Úředníci.
Rozumím tomu, že neprožíváme ekonomicky ani společensky jednoduché roky. Cesta ven z krize by ale podle mého názoru měla směřovat přes kvalitní školství. Toho nedocílíme cestou všemožných často nekoncepčních škrtů. Přiznám se, že je mi z toho úzko, léta buduji školu, která se snaží dát žákům maximum, co nejlépe je připravit a tohle jsou kroky, které kvalitu jednoznačně výrazně zhorší. Nebojím se říci, že mám pocit, že vláda cíleně provádí destrukci našeho školství, rozhodně pro ni není prioritou, jak hlásala před volbami. V porovnání s ostatními státy se tak bude úroveň vzdělanosti u nás více a více propadat.
Přemýšlím, jak tuto destrukci zastavit, dokud je čas, co můžeme ze své pozice udělat.
Na 27. listopad avizovaly školské odbory možnou stávku. Nikdy jsem nebyla zastáncem této cesty, ale tentokrát mne nenapadá, jak jinak dát vládě jasně najevo, že tudy cesta nevede. Vážení rodiče, vím, že bychom vám případně zavřenou školou zkomplikovali situaci, ale věřím, že nyní už chápete, proč to musíme udělat. Nebudeme se prát za sebe, budeme bojovat za možnost kvalitního vzdělání pro vaše děti. Vždyť děti jsou budoucnost nás všech. Děkuji vám za pochopení.
Miroslava Jirečková