Ráda bych se s vámi dnes podělila o velkou radost a dojetí.
Jako každý pracovní den jsem se prokousávala spoustou pracovních emailů a našla mezi nimi jeden, který mi vehnal slzy do očí. Slzy dojetí. Zaplavil mne stejný pocit, jako když zasadíte správný kousek do puzzle a před očima vám vyvstane hotový obrázek. Radost z něčeho, co se podařilo. Se svolením autorky si dovoluji její text zveřejnit. Pro nás je milým pohlazením, kéž je motivací pro další naše žáky. Mohu jen dodat – Aničko, jsme na Tebe hrdí!
Vážená paní ředitelko, pane Coufale
moc ráda vás oba zdravím!
Jsem na cestě z Prahy, ze Zentivy a chci se s vámi podělit o radost, která mě přenesla ke vzpomínkám na základní školu. Pořád si říkám ono klišé “je to jako teď…” 😀 a přitom raději nepočítám, kolik roků mě dělí od Prezentiády, kde jsme s vaším mentoringem a podporou sbírali tak cenné zkušenosti, aniž bychom tehdy mohli dohlédnout, kde se nám budou jednou hodit…
Vracím se z Nadnárodního kola Studentské vědecké konference, kam jsem postoupila z univerzitní Studentské vědecké konference konané minulý týden. Bylo mi ctí zde už jenom být a přednášet dosavadní výsledky našeho výzkumu, na kterém pracuji v rámci Diplomové práce na Akademii věd ČR. Bonusem mi je diplom v ruce za 2. místo…
Nejednou jsem si vzpomněla (a to i předešlý měsíc, kdy jsem prezentovala ve Slovinsku na Farmaceutickém kongresu studentů Evropy problematiku Duševního zdraví) na svoje prezentační počátky, jejichž semínko bylo zaseto právě Prezentiádou s vámi. Tehdy jsem si říkala, že asi nic nikde prezentovat nebudu a ejhle. Nevyhnulo se mi to na Gymnáziu ani na VŠ. Baví mě to a určitě půjdu i do dalších příležitostí!
Chci vás tedy takto pozdravit a ještě jednou vám poděkovat za čas, který jste nám věnovali. Má to smysl! A vzkázat všem vašim žáčkům/studentům, že nikdy neví, kdy se jim tyto soft-skills budou hodit. Budou-li chtít.
S pozdravem a přáním klidných jarních dní 😉
Anna Chadimová
nyní studentka Faf MUNI, 4. ročník
