Nejsou společné celoškolní oslavy ztrátou času? Neměly by se děti spíš učit?

Tak přesně tyto otázky jsem před nedávnem dostala. Možná napadají více lidí, proto na ně odpovím i takhle ve veřejném prostoru.

Od počátku svého nástupu organizuji ve škole společné oslavy všech větších úspěchů, kterých naši žáci dosáhnou. Vždy se o velké přestávce sejde celá škola, většinou špalírem a potleskem přivítáme vítěze. Všichni se dozvědí, kdo a v čem se výborně umístil, jaké téma zpracoval, čemu se věnoval… Pokud je to možné, následuje i ukázka onoho projektu. Oslava i dárky bývají motivovány samotnou prací, například je-li soutěžní projekt o vitamínech, zazní i při oslavě píseň Vitamíny, dárky budou také inspirovány touto oblastí. Když žáci zpracují téma Dřív než usnu, klidně přijde celá škola v pyžamech…

A teď to hlavní – co taková společná oslava přinese? Vítězům hřejivý pocit, že všechna ta práce navíc a spousta času stráveného přípravou stály za to, přece jen, když vám tleská 400 lidí, nějaké emoce to v člověku zanechá, posílí to sebevědomí,…  A ostatním žákům motivaci, mnoho z nich si říká, že to by chtěli také zažít. Rozhodnou se dělat věci nad rámec svých povinností, vyzkoušet něco nového,…

Když slavíme společně úspěch jednotlivce či týmu, dáváme najevo, že nám na sobě záleží, že si vzájemně přejeme úspěch, zkrátka určitě tím podporujeme sounáležitost všech lidí ve škole, možná hrdost, že právě my můžeme být součástí tohoto celku. A to určitě není málo.