Včera to byl přesně rok, co se nečekaně zavřely školy a od té doby se výuka výrazně změnila. Všude kolem čtu diskuse o tom, jak by měla vypadat, ale názory na ni se velmi různí. Poslední dobou jsem zaznamenala dva odlišné postoje rodičů – jedni by byli rádi, abychom ještě přidali do rozvrhu další hodiny, a druzí přesně naopak, abychom zvolnili a děti nepřetěžovali. Pokusila jsem se tedy zprostředkovat vám náš pohled na věc a vysvětlit, proč věci děláme právě tak, jak je děláme…
Vidím kolem sebe dva extrémy – školy, které jen zadávají dětem úkoly a online vůbec neučí. Veškeré vzdělávání je samostudiem, nebo dílem rodičů. Děti nemají šanci se vidět ani si popovídat. A pak jsou jiné školy, které naopak fungují online přesně podle původního rozvrhu. Kdo si zkusil nějaký vícehodinový webinář, ví, že u počítače je mnohem těžší udržet pozornost, člověk je daleko rychleji unaven. S množstvím hodin výrazně klesá efektivita. A u dětí to platí dvojnásob. Více hodin neznamená lepší znalosti. O tom, že dlouhé sezení neprospívá zádům a sledování obrazovky zase očím, pro zdravý životní styl tedy žádné terno, snad ani psát nemusím.
I na naší škole jsme prošli určitým vývojem a já bych se s vámi ráda podělila o to, jak to nyní děláme a proč.
S kolegy jsme se domluvili, že nejlepší je jít zlatou střední cestou a řídit se zdravým selským rozumem. Proto jsme vytvořili kompromis. Máme sestavený zredukovaný rozvrh, podle něhož učíme online a tuto synchronní výuku doplňujeme o asynchronní – tedy zadáním nějaké práce, kterou si žáci mohou udělat samostatně svým tempem a v čase, který jim vyhovuje.
Někdo ji splní hned po ukončení výuky, jiný se jde ven vyvětrat, odreaguje se a pak v klidu vypracuje zadaný úkol. Nebo se na zadání podívá s rodiči až ve chvíli, kdy mají oni čas (především mladší žáci).
Jako doplnění fungují individuální konzultace a doučování, ať už online, nebo prezenčně, za dodržení všech hygienických pravidel.
Po dětech důsledně vyžadujeme plnění povinností, ale zaměřili jsme se především na to, o čem si myslíme, že je opravdu podstatné. Většinou nevyžadujeme natáčení videí dokumentujících konání různých aktivit ani fotodokumentaci, nechceme žáky ani rodiče zatěžovat zbytečnostmi. Vnímáme, že pro žáky je distanční výuka náročná, musí být daleko více samostatní, zodpovědnější, popasovat se s technickými problémy… umět si sami poradit. To si ale odnesou jako bonus do budoucna.
Během posledních měsíců jsem navštívila mnoho hodin svých kolegů a vím, že se opravdu maximálně snaží, aby jejich výuka byla názorná, srozumitelná, v rámci možností pestrá a společný čas byl smysluplně využit. Jsem přesvědčena, že žákům předají vše potřebné, dobře vědí, co dělají a proč. Obdivuji jejich velké nasazení, systematičnost i trpělivost a chci jim za ně poděkovat. A ráda bych poděkovala i rodičům – za to, že dohlíží na přípravu svých dětí, zajímají se a také za to, že nám plně důvěřují a že nás v rámci svých možností i podporují.
Závěrem bych všem chtěla popřát pevné zdraví, hodně trpělivosti a empatie, a hlavně naději, že brzy přijdou lepší časy a my si budeme moci život i učení užívat bez omezení.
- ←Blog
