Pokud si myslíte, že k ovládnutí česko-slovenského finále Prezentiády stačí umět mluvit, jste na omylu. Potřebujete k tomu také krosny, jeden obří loďák, nadlimitní zásobu smažených řízků a schopnost přežít drsnou boleslavskou realitu. Tým L.E.H.CE ZA HRANOU ve složení Liduška Vacková, Emča Flídrová a Honza Kratochvíl (plus doprovod) vyrazil do akce už ve středu. A byla to jízda od začátku do konce.
Středa: Kašny, holiči a taktická příprava
Do Mladé Boleslavi jsme dorazili jako správná expedice. Těžká zavazadla nás táhla k zemi, ale hnala nás zvědavost. Hned po vystoupení z vlaku jsme se pověsili do závěsu za ostatní týmy a organizátory, kteří se sem sjížděli ze všech koutů Česka i Slovenska. Při následném průzkumu města jsme udělali zásadní urbanistický objev: Mladá Boleslav se skládá výhradně z kašen a holičství. Nic jiného tam v podstatě není.
Večer na hotelu, lépe řečeno na zemi v tělocvičně, patřil strategickému ladění formy. Naše soutěžní prezentace na téma „Teď a tady“ jsme sice párkrát promrskali, ale hlavní část přípravy spočívala v jiných disciplínách. Trénovali jsme, jak mistrovsky klamat tělem při hře To smrdí, a pilovali lingvistické nuance, konkrétně to, jak se slovensky řekne „Cože?!“.
Čtvrtek dopoledne: Mediální hvězdy a matematika postupu
Ve čtvrtek ráno šlo do tuhého. Na osmou hodinu jsme nakráčeli do moderní budovy vysoké školy ŠKODA AUTO. Atmosféra by se dala krájet, všude kolem nervozita, stoprocentní soustředění, prezence, rozhovory pro média a losování do skupin. Celkem 36 nejlepších týmů si brousilo zuby na pohár. Klíč byl neúprosný: ze tří skupin mohlo do odpoledního superfinále postoupit jen šest nejlepších.
V naší skupině jsme šli na řadu jako čtvrtí. Nervy pracovaly, nefungoval zvuk, ztracená porota, ale jakmile se zapnul mikrofon, všechno sedlo přesně tak, jak mělo. Ve své prezentaci jsme originálním způsobem vtáhli diváky do „muzea vlastního vnímání“, které publikum okamžitě přesunulo do hry s časem a digitální iluzí přítomnosti. Skrze metaforu stárnutí u jednoho ranního stolu a kritiku moderní závislosti na obrazovkách jsme ukázali, že skutečný luxus nespočívá v technologiích, ale ve schopnosti vědomě prožít pomíjivý moment dřív, než se z něj lusknutím prstů stane minulost.
Porota složená z herců, rétorů, odborníků na komunikaci i manažerů nadnárodních firem ocenila především hloubku myšlenky, práci s publikem, přirozený projev a také originální grafické zpracování. Ještě ani neskončila dopolední část a už nás na chodbách zastavovali organizátoři i soupeři a gratulovali ke skvělým výkonům. Jediným zádrhelem byl čas. Program se organizačně trochu natahoval a chvílemi už to bylo, věrni našemu názvu, dosti za hranou. Postup do elitní superfinálové šestky nám ale neunikl.
Čtvrtek odpoledne: Když vám seberou slidy
V superfinále přišel šok. Pořadatelé nám zakázali prezentaci. Stejné téma, ale bez obrázků, bez textu na plátně, prostě jen my a sál. Jenže tahle past na soupeře nám vlastně neskutečně sedla. Naši prezentaci jsme totiž znali jako své boty a žádné technologické berličky jsme k životu nepotřebovali.
Výsledek? Absolutní vítězství, diplomy, ceny, gratulace, rozhovory, a k tomu ještě Cena publika za nejlepší výkon dne.
Zapomenuté trofeje a nekonečný návrat
Jestli byl odjezd organizovaný, tak ústup z bojiště byl čistý punk. Cesta na nádraží byla dlouhá a provázela ji lehká logistická panika. Ztráty a nálezy našeho týmu: Zapomenutý mobil (Emča), Zapomenuté oficiální ceny od pořadatelů (všichni). Ztracené nervy z organizačních nedotahů (pan učitel), zapomenutá vtipnost vtipů (Honza). Gumička do vlasu, záludně schovaná na dně cizího batohu (Liduška).
Naštěstí se všechno zachránilo a my mohli nastoupit do vlaku směr Litomyšl. Následovala nekonečná štreka domů, milion přestupů, ale také obrovská radost, permanentní úsměvy na tvářích a jedna hláška, která nás provázela celým výletem a spolehlivě definovala každou krizovou situaci: „OK, to je kůůůl.“
Tenhle výlet nás sice stál hromadu sil a několik balení řízků, ale definitivně nás vystřelil do světa skvělých prezentátorů. Díky všem za podporu, stálo to za to!
