Srdečně gratulujeme Terezce Pivoňkové ze 4.B, která zvítězila se svojí slohovou prací v soutěži Lípa mýma očima!!! Mít ve škole talentované děti, navíc se srdíčkem na správném místě, je velká radost.
Její text nabízíme k přečtení níže.
Soutěž Lípa mýma očima: Co pro mě lípa (strom) znamená
literární soutěž
Autor: Tereza Pivoňková
Věk: 9 let, věková kategorie mladší žáci
Název práce: Dopis stromového skřítka
Telecí, leden 2022
Milá kamarádko Bětko,
my se sice neznáme, protože jsi ještě malá a bydlíš ve stromečkové školce v Litomyšli. Nevadí ti, že ti říkám Bětko, když se jmenuješ Betula, podle břízy, ve které máš domeček? Doufám, že ne.
Je dlouhá zima, nudím se, proto ti píšu dopis. Jmenuji se Tili podle krásné, staré lípy ve vesničce Telecí, kde bydlím už více než 600 let. V jejím kmenu mám hezký útulný byteček, ze kterého teď v zimě nevycházím. Rád bych ti napsal, jak se lípa mění v průběhu roku.
Na jaře je u nás hukot, protože drobní ptáčci v korunách mého stromu chystají hnízda pro své rodiny, dříve než se vylíhnou malá ptáčátka, která mají pořád otevřené zobáčky a pípají, protože mají velký hlad. Rodiče zběsile létají za žížalami a mouchami. Lípa je na jaře nádherně zelená, můžou za to její malé listy ve tvaru srdíčka, které žádný jiný strom nemá. Nechápu, proč lidé kreslí srdíčko červené, když je tak hezky zelené. Koncem jara lípa kvete. To období mám nejradši. Zamiloval jsem si ho, když můj strom měl třicet let. Všechno kolem líbezně voní, kolem bzučí včelky, které mají plné ruce práce. Musí sbírat nektar na chutný medík .
Každý rok sem chodí sbírat květy i babička Boženka, ta sem chodí snad sto let. Možná že se pletu, lidé se tolika let asi nedožijí. Minule jsem zaslechl, že je ze sušených květů výborný čaj na průdušky. Boženka to říkala vnučce Terezce, která je v zimě často nemocná a kašle.
V létě je pod lípou příjemný chládek. Chodí se tady schovat maminka Magduška s dvojčátky Kryštůfkem a Karlíkem. Miminkům se tu dobře spí. Magduška si čte knížku, nebo si povídá s kamarádkou Lídou. Je to paní učitelka a říkala, že se lípa dožije až tisíc let, když se o ni s láskou pečuje. To mě potěšilo, že si ještě nemusím hledat nový domov. Řeknu ti tajemství. Toník má rád Zuzku. Nedávno chtěl vyřezat do kmene srdíčko. Naštěstí neměl nožík. Snad na tenhle nápad zapomene. Je to šikovný kluk. Umí hrát na kytaru, která může být i z lipového dřeva. Hraje Zuzance pod lípou různé písničky. Na moji lípu se chodí dívat hodně lidí zdaleka i z blízka, protože je to památný strom. Má dokonce i svou turistickou vizitku a je v erbu rodné vesničky.
Podzim mám taky moc rád. Matka Příroda nabarví listí mojí lípy do červené, oranžové, žluté a někdy taky hnědé barvy. Strom se tak chystá na zimní spánek. V koruně stromu to pomalu tichne. Ptáčci odlétají do teplých krajin a zanechají po sobě prázdná hnízda, do kterých se na jaře zase vrátí. Nemysli si, že mi je tady smutno. Zůstává tady se mnou třeba kos Teodor, nebo vrána Amálka. Mají hnízda nízko nad zemí, z výšky 25 metrů, kam sahají nejvyšší větve mojí lípy, by se jim asi zatočila hlava. Pod stromem je hromada listí, do kterého rád skáču. Klidně můžeš přijet na návštěvu.
V zimě začne mrznout a napadne bílý sníh. Já jsem zalezlý doma v teplíčku a odpočívám. Tak každý rok napíšu novému kamarádovi. Už jsem napsal třeba Larimu z Modřínu, Quídovi z Dubu, a Fagusovi z Buku. Chtěl jsem je povzbudit, aby se o svůj strom dobře starali, i když je to někdy náročné. Já se o svou lípu starám rád.
Pozdravuji tě do Litomyšle a přeji ti, aby se ti na novém místě líbilo. Můžeš mi napsat, kam tě přesadili a jak se ti daří.
S láskou
Tilius z Telecího