Po příjezdu na chatu v Budislavi jsme si vybalili potřebné věci a připravili se na program, který si pro nás připravil pan učitel Coufal. Nejprve se nás zeptal, co od adaptačního kurzu očekáváme, a poté jsme hráli hry, během kterých jsme poznávali sami sebe, své spolužáky, ale i učitele a asistenty, kteří s námi byli na kurzu. Velmi náročná aktivita na spolupráci bylo prolézání pavučiny z lan, aniž bychom se natažených lan dotkli. Po celém odpoledni jsme se těšili na rajskou omáčku připravenou k večeři. Od osmé hodiny večerní jsme měli volný program, který jsme opět využili ke společným aktivitám a poznávání se. Druhý den ráno nás probudil Kryštofův budík. Zvláštní bylo, že jediný, koho budík nevzbudil, byl právě Kryštof. Dostat ho z postele byla ta největší výzva z celého adaptačního kurzu. Po snídani jsme se museli sbalit, abychom byli připraveni na odpolední autobus. Poté jsme opět hráli různé hry, především na otestování vzájemné důvěry –chůze poslepu, běh do lidí s nataženýma rukama, běh do lesa, pád důvěry apod. Poté už nás čekal k obědu řízek s bramborovou kaší a zakončení celého setkání. Společně jsme si vytvořili vzpomínku na tyto dny. Na závěr jsme měřili, zda je naše přátelství těsnější –ano, je. Jsme si ve třídě blíž o metr. Nakonec jsme popadli batohy, rozloučili se s fenkou Lady, která nám dělala společnost, a vyrazili jsme na autobus.
