Stejně jako v loňském roce vyhlásila Městská knihovna Litomyšl literární soutěž Kriminacht. Úkolem žáků bylo napsat detektivní povídku. Náš Honzík Kratochvíl se svojí povídkou Ponorka Herakles 13 stejně jako loni zvítězil. A Anežka Bělohlávková, která vytvořila do soutěže komiks, získala krásné druhé místo. Oběma srdečně gratulujeme k úžasnému úspěchu a přejeme hodně tvůrčí energie i do budoucna.
Máte-li chuť přečíst si Honzíkovu povídku, máte možnost:
PONORKA HERAKLES 13
Marián Niendrle se narodil v Brně. Jeho matka mu zemřela, když byl ještě malý kluk. Otec je kapitánem na nějaké ponorce, a tak Marián vyrůstal u babičky. Dnes už je ale dospělý a stará se o sebe sám. Před rokem dostal dopis z Francie, že je jeho otec nezvěstný.
Jednoho jarního rána šel Marián ve svém městě po náměstí zvaném Zelný trh. Procházel mezi hromadou lidí, kteří do sebe naráželi a snažili se každý dostat co nejrychleji kam potřebují. Když procházel postranní uličkou, objevil se před ním neznámý člověk, který šel přímo k němu. Vedle Mariána náhle zastavilo modré auto značky BMW a neznámý člověk mu zničehonic stříkl do obličeje pepřový sprej. Než se stačil vzpamatovat, ucítil velkou ránu do hlavy. Pak už byla jen tma.
Neznámí útočníci naložili Mariána do auta, které si to namířilo ven z města. Únosci si ale nevšimli, že jsou nenápadně pronásledováni červeným autem. Posádka červeného auta nahlásila únos a dál pronásledovala modré auto ve kterém byl omámený Marián. Netrvalo dlouho a policie dohnala únosce, Mariána vysvobodila a odvezla do nemocnice.
Když se Marián v nemocnici probudil, seděl u jeho postele cizí muž. „Dobrý den, jmenuji se inspektor Dvořák a mým úkolem je zjistit, co se Vám stalo a postarat se o Vás. Mluvil jsem s lékařem a můžeme hned odejít.“ Marián na nic nečekal a vydal se v doprovodu neznámého muže ven z nemocnice. Před nemocnicí na ně čekalo červené auto. „To ale není policejní auto, kdo jste?“ „Nestarej se a nastup!“ zahromoval neznámý muž. Mariána strčil do auta a k nosu mu přiložil kapesník napuštěný chloroformem.
Když se Marián probudil, zjistil, že leží v kajutě nějakého plavidla. Nad ním stálo několik mužů a hlasitě se bavili. „Tak co? Je to on?“ „Já myslím, že jo. No rozhodně mu je podobnej.“ „Kde to jsem?“ Zeptal se Marián. „Jsi na palubě ponorky Herakles 13.“ Odpověděl mu jeden z mužů. „Cože, ta slavná ponorka Herakles 13, které velel můj otec, než se ztratil?“ Posádka se na sebe koukla a jeden z mužů řekl. „Pane Niendrle, unesli jsme Vás, protože jsme k tomu měli vážný důvod. Náš kapitán nám napsal dopis. Pokud se do roka neobjeví, máme Vás najít, chránit a odvézt na souřadnice, které nám dal. Já jsem Oliver. Toto je Kuba a Honza.“ Kuba nabídl Mariánovi, že ho provede po ponorce.
Když přišli do strojovny, ukázal Kuba Mariánovi speciální přístroje, které pohání ponorku, ale ještě nebyly zveřejněny. Byly to vynálezy kapitána. „Zajímavé, babička mi vyprávěla o otci, že jako student stále něco kutil.“ Řekl si Marián. Zakrátko na to ponorka opustila přístav a ponořila se do hlubin moře.
Jednou uprostřed noci probudila Mariána velká rána. Vstal a chtěl se podívat co se stalo. Zjistil, že se mu zasekly dveře a nejdou otevřít. Když se otočil, uviděl v kulatém okénku z ponorky děsivou mrtvolu omotanou mořskými řasami. Hrůzou vykřikl a bušil na dveře, aby všechny přivolal. Když se otevřely dveře, čekal ho další šok. Ve dveřích stál úplně hrůzou bílý Honza, který omdlel a padl na zem. Hned na to dorazil i Oliver s Kubou. Všichni tři odnesli Honzu na ošetřovnu. Když se probudil, zeptali se, co se stalo. „Honza začal koktavým hlasem vyprávět, že ho probudila velká rána. Když vstal a rozsvítil světlo v kajutě, uviděl na zemi znetvořené tělo Mariána. Vyběhl na chodbu. Slyšel bušení z Mariánovy kajuty a když otevřel zaseknuté dveře a uviděl Mariána zase živého, tu hrůzu už nevydržel a dál si nic nepamatuje.
Za chvíli se na můstku ozval z vysílačky strašlivý řev, jako když někdo někoho vraždí. Ten křik byl tak strašný, až se všem začalo dělat mdlo. Nejhůře na tom byl Kuba, který nesnáší hlasité zvuky. „Co to bylo za hrozný zvuk a z jaké ponorky to bylo?“ Zeptal se vyděšený Oliver. Kuba ale trefně poznamenal. „Nevím co to bylo za ponorku, ale málem mi to utrhlo uši.“ Honza, ještě vyklepanej, řekl: „Jednou mi taťka vyprávěl o pánovi jménem Lukáš Šiška. Už v mládí kradl auta, ale když byl starší, kradl letadla i vrtulníky. Za své činy byl zavřenej na deset let. Když ho pustili, změnil si jméno na Adama Hmyze a začal krást jen ponorky.“ „A co to má společného s tím, co se tu děje?“ Řekl Marián. „No, to je právě to. On tu posádku vyděsí k smrti různými triky, potom je naláká do jedné místnosti a zničí jim přívod kyslíku. Potom hodí posádku do moře a ponorku odtáhne do svého soukromého doku.“ Oliver vyskočil ze židle a zvolal: “Tak počkat, my jsme vystrašení a ještě k tomu v jedné místnosti! Mariáne, běž se podívat do strojovny, jak to vypadá s přívodem kyslíku.“ Marián utíkal do strojovny a cestou se mu honily v hlavě myšlenky. Myslel na to, že je poprvé na ponorce a hned mu hrozí smrt. Když přiběhl do strojovny, uviděl u stroje na výrobu kyslíku někoho v černém s velkým kladivem v ruce. Hned jak si ho neznámý člověk všiml, pustil kladivo na zem a skočil po Mariánovi. Než se nadál, ležel na zemi a útočník mu zavazoval ruce za zády.
Mezi tím na můstku probíhala debata mezi Kubou a Honzou. Oliver seděl na židli a litoval toho, že nešel raději s Mariánem. Najednou se ozve hlas z vysílačky. „Posádko Herakla, zde je ponorka pobřežní stráže. Otevřete poklop, jdeme k vám.“ Oliver poslechl a šel připravit přetlakovou komoru pro příchod pobřežní stráže. Když se poklop otevřel, vstoupil do ponorky místo důstojníka, ozbrojený muž. „Odveď mě na můstek!“ Spustil hned chlap a zahrozil revolverem.
Když přišli na můstek, neznámý muž ke všem promluvil. „Dovolte, abych se vám představil. Jmenuji se Adam Hmyz a chci jen jednu věc. Ten Klíč!“ „Jaký klíč?“ vyhrkne Kuba. Oliver začal pomalu mluvit. „Ano, já asi o tom klíči vím, dal mi ho do úschovy kapitán, než nás propustil na roční dovolenou. Ten klíč prý patří k nějaké truhle. Nebo co.“ „ Ano, to souhlasí“. Řekl Adam Hmyz a natáhl ruku. „Ani nápad. Klíč mi dal do úschovy kapitán a dám ho zase jen jemu!“ Do místnosti vstoupil neznámý muž ze strojovny a vedl svázaného Mariána. Adam Hmyz pohotově namířil zbraň k hlavě Mariána a řekl: „Jak chcete, jestli to nepůjde podobném, tak to půjde po zlém. Odprásknu toho kapitánova spratka. V Brně mi proklouzl mezi prsty, ale teď ho už nezachráníte.“ Najednou ponorka do něčeho narazila. Adam Hmyz ztratil rovnováhu, vystřelil, ale minul. Druhý výstřel už nevyšel. Pistole se zasekla. Adam Hmyz mrštil pistolí po Oliverovi, vytrhl mu klíč z ruky a dal se na útěk. Muž v černém ho následoval. Oba vběhli do přetlakové komory a z ponorky utekli ven. „Rozvažte mě, já půjdu za nimi.“ Netrvalo dlouho a Marián již vstupoval ve skafandru do přetlakové komory.
Když vyšel z ponorky, čekalo ho překvapení. Zjistil, že Herakles narazil do obrovské skály. Všiml si, že stojí kousek od vstupu do podmořské jeskyně. Adam Hmyz a jeho poskok, jsou určitě vevnitř. Pomyslel si Marián a vstoupil dovnitř. Nejdříve kráčel úzkou chodbou, která nakonec vedla kolmo vzhůru. Chvíli plaval nahoru a potom se ocitl ve velké suché jeskyni se vzduchem. Byla to spíš taková vzduchová kapsa. Nemýlil se. Uprostřed jeskyně stála obrovská truhla, nad kterou se skláněli oba lumpové. Marián si sundal z hlavy helmu a zavolal na Hmyze. „Vyzývám tě na souboj.“ Adam se otočil a odpověděl. „Rád přijímám.“
Oba se do sebe pustili. Adam Hmyz podcenil Mariánovy schopnosti. Ten byl mrštnější a hbitě uhýbal před jeho pěstmi. Marián využil Adamovy těžkopádnosti a uhodil ho pěstí do brady. Adam zavrávoral a spadl hlavou rovnou na roh bedny. Ozvalo se zapraskání kostí. Adam hmyz zůstal ležet nehnutě na zemi. Neznámý muž, Adamův komplic, na nic nečekal. Rychle si nasadil na hlavu helmu a chtěl se dát na útěk. V tu chvíli do jeskyně vstoupili ostatní členové posádky Herakla. Oliver s Kubou muže chytili a svázali. „Co je teda v té truhle?“ Zeptal se Honza. „To hned zjistíme.“ Odpověděl Marián. Vzal klíč z kapsy Adama Hmyze, zasunul ho do zámku a odemkl truhlu. Všichni se sklonili nad truhlou. Uvnitř ležela mapa tajné podmořské stanice. „Je to jen kousek odtud, tak se tam pojedeme kouknout.“ Řekl Oliver. „Co uděláme s tímhle?“ Zeptal se Marián a pokývl směrem ke svázanému muži. „Předáme ho v nejbližším přístavu pobřežní stráži jako piráta.“ „Ne, prosím. Pánové, jmenuji se Martin a byl jsem ve službách Adama Hmyze z donucení. Býval jsem kapitánem ponorky, kterou Hmyz unesl. Nechal na živu jen mě, protože jsem odborník na stavby ponorek. Vyhrožoval, že ublíží mé rodině a tak jsem mu musel pomáhat s jeho ďábelskými plány.“
Cestou na podmořskou stanici se kluci shodli, že Martina propustí na svobodu. Martin se nabídl jako další člen posádky a ta souhlasila.
Když ponorka dorazila na místo podle mapy, všichni užasli. Na mořském dně stála veliká základna. Ponorka se k základně připojila a posádka vstoupila do přetlakové komory. Když se tlak vyrovnal a otevřely se dveře do základny, čekalo všechny velké překvapení. S úsměvem je vítal statný muž v uniformě ponorky Herkles 13. „Vítejte, moji chlapci. Jsem rád, že jste mě našli.“ Marián se zeptal tázavě kapitána. „Tati, co tady děláš a co to má všechno znamenat?“ „Před několika měsíci jsem našel ve starých mapách cestu k této základně. Není to ledajaká podmořská stanice, ale i zásobárna pohonné látky, která pohání naši ponorku. Bohužel jsem nebyl sám, kdo po této stanici pátral. Byl to pirát Adam Hmyz. Musel jsem se tedy na nějakou dobu schovat a doufal jsem, že když se ztratím, tak Adam Hmyz přestane po základně pátrat.“ „Tak to jste se mýlil kapitáne.“ Řekl Honza. Adam Hmyz pronásledoval vašeho syna a potom chtěl zajmout celou ponorku, ale Váš syn Marián se ukázal jako správný chlap a pomohl nám s tím otravným Hmyzem.“ Všichni se tomu zasmáli a byli rádi, že se po tak dlouhé době setkali.
Od té doby křižuje ponorka Herakles 13 moře křížem krážem a říká se, že dohlíží na bezpečnou plavbu poctivých lodí a ponorek. Nikdo ji však již nespatřil.
