Máme za sebou dlouho plánovaný vzpomínkový večer, pro naši školu srdeční záležitost, na kterou jsme se moc těšili, ale zároveň jsme ji připravovali s velkým respektem. Setkalo se tu mnoho lidí, kteří měli jedno společné, měli rádi pana Vladimíra Šauera.
Prostřednictvím dobových fotografií a plakátů jsme se přenesli v čase, z pánů byli zase na chvilku hoši a z dam slečny. Bylo cítit, že se po letech všichni rádi vidí, vybavují si společné zážitky, s chutí si povídají, dobře se baví. Jako by to byl jeden velký školní sraz, spousta vřelých objetí, vítání. V minikinech pak návštěvníci se zájmem sledovali různé dokumenty, na nichž se často poznávali, o úsměvy nebyla nouze.
Besedou nás pak provázel Dominik Kalivoda, který se srdcem na dlani a zcela profesionálně diskutoval s pozvanými hosty. Děkujeme všem, že s námi ochotně sdíleli svoje vzpomínky, líčili okamžiky veselé i dojemné. Zaznělo tolik krásných slov a myšlenek! Tolikrát jsme zaslzeli, abychom se vzápětí smáli. V sále byla velmi milá atmosféra, hřejivé lidské teplo. Byl to čas naplněný nejen povídáním a projekcí filmů, ve kterých byl Vláďa, jak jsme mu říkali, ústřední postavou, ale i jeho písničkami, jimiž naši nejmladší žáci roztleskali a rozezpívali celý sál.
Vše spojovala veliká pokora, láska a úcta k člověku, který byl stejným mistrem slova i humoru jako třeba pánové Werich, Suchý či Svěrák. K člověku, který nás celý život nejen skvěle bavil, ale také nám ukazoval, jak se máme chovat. Lidsky, slušně, laskavě, skromně, ohleduplně, s šarmem a noblesou.
Nikdo z návštěvníků při odchodu jistě nepochyboval, že odkaz, který nám tady zanechal, žije a bude žít dál.
Tak Dominiku, Anetko, Ilonko, Mojdo, Vendulko, Verunko, Radku – díky, že jste se mnou do toho šli a pomohli připravit tak nezapomenutelný zážitek.
M.J.
