Nevím, jak to máte vy, ale nám učitelům se s věkem stává, že se nám stále rozrůstá naše rodina. Všechny žáky, kterým jsme byli za ty roky třídními nebo je učili, tak trošku bereme za své, alespoň já často říkám, že to byly „moje děti“. Raduji se s nimi, když se jim daří, když dosáhnou nějakých úspěchů, jsem šťastná, když je vidím v životě spokojené. A naopak, mrzí mě, když se trápí, mají-li starosti, prožívám je společně s nimi. Nenechává mě lhostejnou osud našich absolventů, tím spíš žáků.
Nyní život pořádně naložil čtyřem holčičkám, které jsou spojené s naší školou. Dvě už jako absolventky, další dvě jsou nyní našimi žákyňkami na 1. stupni. Jejich maminka Markéta je prima ženská, s níž jako s rodičem spolupracujeme už kupu let. A nyní, když by měla mít spoustu sil, protože se jí narodila další dvě miminka, bojuje s vážnou nemocí, která se jí v plné síle vrátila. Ustát takovou tíhu musí být pro rodinu obrovskou zátěží.
Ráda bych jim pomohla a o totéž chci poprosit nejen své kolegy, ale i vás, milí rodiče. Na Doniu, kde mají založenou sbírku, se můžete dozvědět více a finančně jim přispět, abychom je zbavili alespoň starostí s penězi. Je to to nejmenší, jak je můžeme v tíživé životní situaci podpořit. A pak už jen držet pěsti, případně přidat prosbu vesmíru či modlitbu.
Už mnohokrát jsem se přesvědčila, že solidarita mezi žáky a rodiči naší školy je veliká, potkává se u nás spousta lidí s dobrým srdcem na správném místě. Věřím, že se to ukáže i tentokrát . Díky, že nemyslíte jenom na sebe. Díky, že na to „naše holky“ nebudou samy.
S vírou a úctou Miroslava Jirečková
Odkaz na Donio naleznete ZDE.